JACK RUSSELL TERRIER

NĚCO Z HISTORIE JACK RUSSELL TERRIERA

Jack Russell Terrier má společnou historii s Parson Russell Terrierem, proto to jsou také povahově velmi podobná plemena a i na výstavách bývají posuzována v jednom kruhu. Obě plemena jsou velmi činorodá, aktivní, veselá a zábavná. Jsou to plemena, která se stále úspěšně využívají v myslivosti, ale zároveň jsou vhodná téměř pro jakýkoliv sport. Na výstavách se chovají úžasně vychovaně, ale pokud mají možnost projevit svůj temperament, jsou nepřekonatelná. A hlavně je všechno baví. Jsou to plemena, která jsou značně fixovaná na svého vůdce, což je velmi důležité pro myslivost, protože nemají ve zvyku se někde sami potulovat, i když lov milují, ale i pro všechny sporty. Pro pohodlné lidi se moc nehodí, i když to neznamená, že by se rádi neváleli na gauči, ale kdyby celé dny dělali jen toto, určitě by si našli nějakou jinou zábavu, která by se ale taky nemusela úplně líbit vám…

Obě plemena mají společnou zemi původu, kterou je Velká Británie. U jejich zrodu stál pastor (angl. „parson“) John (Jack byla jeho přezdívka) Russell, narozený v r. 1795, kterému se nelíbilo, že je pro majitele loveckých psů stále důležitější vzhled než jejich lovecké schopnosti. Během šedesáti let své chovatelské činnosti se reverend Russell snažil vytvořit typ tvrdých psů pro lovecké potřeby, kteří byli schopni spolehlivě vyhnat lišku z nory, ale neměli ji usmrtit. Tito psi ale měli být zároveň schopni několik hodin stačit lovcům na koních. Rovněž pro něho byla důležitá převažující bílá barva, aby bylo možné psy snadno rozeznat od zvěře. Reverend se však vyhýbal výstavním kruhům. Důležitou osobou v chovu nízkonohého Jack Russell teriéra byl rovněž reverend John Peel, narozený v r. 1776. Později dostal tento typ nízkonohého teriéra název Jack.

Fena Trump - pro rev. Russella ideální fena

I když se plemena mohou pochlubit dlouhou historií, trvalo dlouho, než se jimi kynologie začala zabývat, protože chovatelé se od počátku negativně stavěli k uznání těchto psů jako plemene. Uznání by totiž znamenalo i to, že by se psi dostali do výstavních kruhů a to by vedlo k zušlechťování zevnějšku a tím také k postupnému potlačení původních pracovních schopností.

K hlavnímu vývoji Jack Russell Terriera došlo v Austrálii, proto je také ve standardu uvedena Austrálie jako země vývoje. Dnes už nikdo neví, kdy a jak se Jack Russell teriér do Austrálie dostal. Podstatné však je, že se v r. 1960 začala skupina australských chovatelů zajímat o chov čistokrevného a evidovaného Jack Russell teriéra. V r. 1972 byl založen Jack Russell Terrier Club of Australia, který začal naplňovat své cíle. Byl vypracován první návrh plemenného standardu a od r. 1989 se klub snažil o oficiální uznání plemene.

Dnes jsou obě plemena uznána FCI. Nejdříve byl od 2.7.1990 prozatímně uznán Parson Jack Russell Terrier. Potom ale došlo k rozdělení plemene a tak byl od 14.12.2000 (standard č. 345) prozatímně uznán Jack Russell Terrier a následně a definitivně od 4.6.2001 (standard č. 339) Parson Russell Terrier. Rozdílů mezi těmito plemeny je víc, ale nejhlavnější a na první pohled patrný rozdíl je ve výšce a ve formátu. Parson Russell Terrier má kvadratický rámec a ideální kohoutková výška psů je 36 cm a fen 33 cm. Jack Russell Terrier má mít výšku 25-30 cm a má obdélníkový rámec. Obě plemena mají 3 druhy srsti – hrubosrstou (rough, vysl. „raf“), broken a hladkou.

STANDARD PLEMENE JACK RUSSELL TERRIER

Zatřídění dle FCI: skupina 3 - teriéři, sekce 2 - nízkonozí teriéři s pracovní zkouškou nebo bez ní - dle vlastního určení každé členské země FCI, standard č. 345

ZEMĚ PŮVODU: Velká Británie
ZEMĚ VÝVOJE: AUSTRÁLIE

VYUŽITÍ:
Dobrý a pracovitý teriér s využitím k norování. Výborný společenský pes.


KRÁTKÝ HISTORICKÝ PŘEHLED:
První dochované zmínky o plemeni kolem roku 1800 pocházejí z Anglie, kdy Reverend John Russell začal s křížením foxteriérů s foxhoundy s požadavkem získat velmi pohyblivého teriéra s možností pracovat pod zemí. Tak od samého prvopočátku vznikla varianta kvadratického vysokonohého teriéra, kterého dnes známe po názvem Parson Russell Terrier, a malého nízkonohého teriéra s delší proporcí hřbetu, kterého dnes známe pod názvem Jack Russell Terrier.


CELKOVÝ VZHLED:
Silný a pohyblivý pracovitý teriér skvělého veselého charakteru, trup střední délky. Elegantní pohyb odpovídající jeho celkovému veselému výrazu. Kupírování prutu je přípustné. Varianty srsti jsou krátkosrstá hladká s podsadou, drsná a dlouhá a dále hrubá na omak až pichlavá, avšak kratší než drsná. Všechny varianty srsti musí být odolné vůči vodě a povětrnostním podmínkám.

DŮLEŽITÉ PROPORCE:
Celková délka psa musí přesahovat ve svém poměru jeho výšku. Hloubka trupu od kohoutku ke spodní části hrudníku musí být v poměru stejné délky jako délka loktů k zemi. Obvod hrudníku za lokty by měl být přibližně 40 až 43 cm.

CHOVÁNÍ A POVAHA:
Roztomilý až uličnický, pozorný a ostražitý teriér, aktivní, není hašteřivý, je ohromně čilý, pevné povahy. Veselý a nebojácný.


HLAVA:

LEBEČNÍ ČÁST:
Mozkovna: Hlava by měla být plochá, široká, směrem k očím se zužující a končící širokou čenichovou partií.
Stop: Dobře naznačen, ale ne silně zvýrazněn.
Obličejová partie: Nosní houba černá.
Čenich: Délka by měla být od stopu k nosu kratší než od stopu k týlu lebky.
Pysky: Těsně přiléhající, černě pigmentované.
Čelisti/chrup: Čelisti velmi silné. Zuby jsou dostatečně velké a silné, ideálně s nůžkovým skusem, tzn. že řezáky horní čelisti těsně překrývají řezáky spodní čelisti a jsou kolmo zasazeny v čelisti.
Oči: Malé, tmavé, plné, bystrého a ostražitého výrazu. Nesmí být vypoulené. Okraje víček musí být pigmentované. Oči by měly mít mandlový tvar.
Uši: Velmi pohyblivé, knoflíkového nebo zavěšeného tvaru. Je-li pes vzrušen, jsou uši úplně vztyčené ve svém překlopení, je-li pes v klidu, mohou být složeny vzadu. Dobré textury srsti a kůže.

KRK:
Silný, dostatečné délky, přiměřeně k správnému celkovému vzhledu. Krk přechází plynule v dobře stavěné plece.


TRUP:
OBECNĚ: OBDÉLNÍKOVÝ
Hřbet: Rovný. Délka od kohoutku k nasazení ocasu by měla být mírně přesahující kohoutkovou výšku.
Bedra: Krátká, silná a velmi osvalená.
Hrudník: Hrudník více hluboký než široký se zřetelným odstupem od země. Hrudník by měl být asi v polovině výšky ke kohoutku. Dobře klenutá žebra z páteřní kosti, která se zužují v ploché zploštění tak, že obvod za lokty předních běhů se dá obejmout a měl by tvořit objem mezi 40 až 43 cm.
Hrudní kost: Vrchol hrudní kosti by měl přesahovat umístění ramenního kloubu.


OCAS: V klidu svěšený, v napětí a pozoru zvednutý. Pokud je kupírovaný, musí jeho špička dosahovat do výšky uší.


KONČETINY:
HRUDNÍ KONČETINY: Silné, osvalené v úměrném poměru k plecím.
Kolena: Dobře zaúhlená.
Hlezna: Ve volném postoji v pohledu zezadu paralelně.
Nadpěstí-zápěstí: Rovné.
Tlapy: Kulaté s pevným polštářkem, ne velké, silné a oblé, zepředu i zezadu stejné.


POHYB: Rovnoměrný, vyvážený, volný a pružný.

OSRSTĚNÍ:

SRST: Může být: Krátká, hrubá nebo drsná(drátosrstá) však v každém případě odolná vůči vodě a povětrnostním podmínkám. Srst by se neměla upravovat tak, aby měnila svůj původní vzhled typu srsti.

BARVA: Bílá musí převažovat nad černou a ostatní barvou ve všech odstínech hnědé a trikolórní, béžové, zlaté až po kaštanově hnědou a červenou.

VELIKOST:
Ideální výška v kohoutku činí 25- 30 cm, kdy by váha měla být v poměru 1 kg na 5 cm výšky v kohoutku. To znamená, že by měl mít pes o výšce 30 cm cca 6 kg, ale vždy ve vyváženém poměru.

VADY: Jakoukoliv odchylku od výše uvedených požadavků je nutno považovat při posuzování za vadu, jejíž závažnost musí být posouzena v přesném poměru s jejím stupněm a vzhledem k plemennému typu, zdraví a výrazu jedince.
Níže uvedené vady musí být obzvlášť a důrazně penalizovány:

- netypická povaha teriéra
- nevyvážená harmonie těla a jeho částí
- nevyvážený a nevyrovnaný pohyb
- neúplný skus (chybějící řezák/y)

POZN.: Psi musí mít dvě očividně normálně vyvinutá varlata plně sestouplá v šourku.

Na začátek stránky